Příběhy z praxe

Napříč generacemi

Vyhledala mě klientka, která už byla babičkou. Chtěla si mapy vyzkoušet na sobě a vidět na to, co žije. Připadalo jí, že je stále nespokojená, bez radosti. Nebudu uvádět celý rozbor, ale pouze jednu záležitost která se nesla napříč generacemi. Domluvili jsme se na věku tří let.  Ke konci mapy se jí objevil strach o maminku, že ji ztratí. Byl potvrzením předcházejících náznaků v mapě. Když klientka popisovala situaci jak jí a sestře maminka zpívala písničku „Osiřelo dítě“, tak se jí spustila vlna smutku a lítosti, jako by to bylo včera. Ještě stále to bylo v ní. Pak se jí ulevilo. Hluboce uložené emoce mohly odejít. Paní odcházela s pociem úlevy a lehkosti. Za pár dnů přišla na mapu její dcera. I u ní byl diagnostikován strach o maminku, že zemře. Vzpomněla si, že se maminky držela jako klíště a byla jako její ocásek. Nikdo ji nechtěl hlídat. Jak se jí maminka ztratila z dohledu, bylo zle. Ji už nikdo neděsil písničkou nebo jinými příběhy. Kde se vzal ten strach? A tahle mladá žena měla taky dceru, takže to byla vnučka první klientky a její maminka si vzpomněla na to, jak jí její tříletá dcerka vykládala sen, kdy se jí zdálo, že viděla maminku zasypanou v hrobečku. Takže prababička zasela písničkou proces, který vyúsťuje až do třetí generace.

Kvůli čemu mohou děti "zlobit" 

Další příběh ukazuje na nevinnou záležitost v umění komunikace. Jedna velmi starostlivá maminka přišla se čtyřletou holčičkou, že má neshody s tatínkem, kterého neustále vytáčí svými reakcemi. Holčička byla velmi upovídaná a sdílná. Mapa ukázala, že mezi ní a tatínkem neexistuje žádná komunikační cesta. Děvčátko komunikovalo s tátou přes svoji o dva roky mladší sestrou a prostřednictvím maminky. Ona to zvládala dobře. Jí bylo jasné, že táta a ona nemají komunikační kanál, ale tatínek to nezvládal. Pro ni to bylo tak samozřejmé, že když jsem si ověřovala tuto informaci, kterou zobrazila, tak mi ještě jednou důrazně potvrdila moji domněnku. Jakoby by říkala, „Copak to nevidíš“ Až jsem  v duchu žasla, jak byla opravdová a jak moc lásky tomu tátovi dávala. Komunikační most tam nebyl proto, že táta je rozumový a holčička obrazová. Každý vnímá a načítá jiným způsobem a tohle je přímo „nešťastné“ spojení. Děvčátko si s tím poradilo, jak nejlépe umělo. A tatínek až se s tím naučí pracovat, bude mít tu nejposlušnější dcerku na světě. Mamince se dostalo vysvětlení i lekce jak postupovat, aby se vše dalo do pořádku. A Životní mapa teď čeká na tátu, protože holčičku ovlivňuje i to, co si táta nese ze své rodiny.


 .